NÁVRAT PADESÁTI TISÍC.

NÁVRAT PADESÁTI TISÍC.
Dlouhé čekání touhy a lásky vyhlíží z padesáti tisíci oken. Šedivé, staré tísní se v nich hlavy, plavé, bujné ženy, děti žvatlající. Jak by kdo mohl promeškati chvíli, až přijdete, vojenskými kroky, ze sibířské výpravy za člověkem? Žel, že také z mnohých oken osleplých, zastřených, vyhlídne plaše i zrada, hříšná manželská zrada, neuvědoměle pudem hřešící a tiskne k mladému ňadru ustrašené své dítě. 61 Všude však, všude, heroové, proslavivší se slávou, čekají na vás všecka srdce, v místech, kde rostli jste, na ocel zkuti. Milováni jste všichni, do jednoho, věčnou láskou nás všech, láskou budoucích, před níž se schoulí i zrada chvíle malého lidského poklesku. Navrátíte-li se však i vy ti samí, anebo přec jen jiní, prosívaní sítem světského pokušení, v zápolení božského s lidským? Kdo vám stával na blízku, kdo rukou opíral vaši hlavu, kdo vám kalil až k agonii nebo zveselil život dumou přátelskou, zpěvným hlaholem ženským, ptačím trilkem dobrých dětí? Neznámé krajiny nekonečných ubíhajících tratí. Rybnaté ohromné řeky, pralesy přenesmírné, nekonečné vesnice. 62 V božském poslání heroickém mizí vše to lidské, všecko utrpení, vždyť jste nástrojem v Jeho ruce k osvobození bratří. Tím větší budete, že neušetřeni tragiky. Že po hrdinném pochodu není již co zaštítit, co burcovat k vědomí, že bratrský národ nelze vzkřísit ani k životu, ni k činu tomu, kdo nezná duše nemocného toho obra dítěte, ruského bratra, a kdo nikdy nenajde klíče k otevření jeho ráje. Ne to váš jediný tragický konec, vytráceti se ze slavného jeviště resignovaným návratem po hrstkách, po měsících, ne to vaše a naše potupa, ale pokyn Prozřetelnosti k budovatelskému počátku se svými u svých. Čekáme na vás, z padesáti tisíci oken vyhlížíme, 63 bez vás teskní nám srdce, bez vás nevyroste tak počatá stavba. Co jsou naše ruce a hlavy bez vašich hlav a rukou? 64