Luh.

Antonín Sova

Luh.
Slunce všude po krajině rozchvělo svůj paprsk čistý, jasná zeleň vtkaná v listy v svitu je a polo v stíně. Všude jasno po obloze, dlouhá tráva klasy sklání, v olších kdes jen v zadumání na jedné čáp stojí noze. Sekáč kosí v středu trávy na rozlehlém luhu zticha, tráva vůní divnou dýchá, reflex vrhá zelenavý. Stejnou práci máme, druhu, jak mi dí ten obraz prostý; tak já písní drobné skvosty kosím v duše slunném luhu... 11