Intimní.

Intimní.
Den jasný, bez mráčku, v paprscích kruh města leží v poledne lesku, hřmí tramway, školáků vzkřik a smích, shon duní ulicí v ruchu a třesku. A přídy chrámů jsou zlacené přílivem slunce, vlídně se nesou nad město v slunci ztracené, V změť blesků, jež se tajemné třesou. Vzduch záři studený, prohřátý, ti vniká k čelu, k srdci a hrudi, je země zmíráním provátý a vůní, která tvé vzpomínky budí. – Nač starat se dnes o cizí žal, o lidí nářky, vražednou bídu, o poplach bojů, o zbraní třesk, jež starou Evropu vybouří z klidu? 35 Nač vzteky kousat se do rtů dnes nad neúspěchy rodné své země, a marně o srdcí zpuchřelý rez svou sloku nechat bušiti temně?... Teď myslit na sebe nastal čas, ve vůni, která vzpomínky budí, a klidný poslechnout vnitřní hlas, jenž šíří se a táhne nám hrudí, o lásce divoké, o mladých snech, o druzích nevěrných, nevolném žití, o letech kvapících, o lepších dnech, jež nebyly a mohly kdys býti... 36