Reminiscence.

Reminiscence.
Ó ty mi odpustíš, viď, Mimi drahá, když oslovím tě dávným, děckým jménem, to jméno sladké zas mi v duši sahá, hned teplo je v mém srdci rozechvěném. Hned vzpomínám na město svého mládí. na korso, park, na staré vodojemy a květem obalená stromořadí, na hřbitov zastíněný cypřišemi. Zní buben vojska denně ulic tichem, potulný herec mihne se tam časem a krásky bujné se zvonivým smíchem, jdou gymnasisté s rozcuchaným vlasem. Ó Mimi drahá, sne mé děcké touhy, mé fantasie podivné a smělé, ten čas, ten byl mi k nepřečkání dlouhý, a týdny přešly jako roky celé! – 43 A ve vlaku teď sešli jsme se maní; jsi nevěstou, ó rci, kam jedeš, dítě? A zda jsi plakala při vzpomínání, a zda jsi často vzpomínala skrytě? Tvé velké oko hustou řasou blýská, a tvoje pleť je hebká, sametová; – zda víš, jak se mi po tvém smíchu stýská, a každou chvílí touha roste nová? A nevíš, jak mé srdce plníš jarem, viď, odpusť mi a usměj se zas jemně, mně bude tak, jak žil bych v městě starém, a první láska zabouřila ve mně. 44