Světlá noc.

Antonín Sova

Světlá noc.
Hvězdnatý obzor – vše v noc mizí pouhou, zpěv ptáků stich’ i cvrčků tenký hlas. Dva blouzniví si sedli v letní čas pod růží keř noc celou prosnít dlouhou. Nejasnou, sladkou chvěli se tu touhou; pln polibků vláh’ její bujný vlas, jak jantar žlutý byl, jak zlatý klas, a lichotně jej šlehal zlatou prouhou. Jak čínský kejklíř, vějířem jenž mává, by motýle dva dohromady sved’, v snů aether Láska unesla je smavá. A jak noc po špičkách jde, zmlkající, motýli, v divý jen se dejte let, a vy se líbejte, vy milující! 68