SLOKY O CHUDOBĚ

Antonín Sova

SLOKY O CHUDOBĚ
Že byl jsem chud a mnoho vytrpěl, já nikdy necítil se ztroskotancem. Těm nezáviděl jsem, jimž šťastnější den pěl zastaveníčko sladké, – s chudoby své rancem nechť vlék‘ jsem se a zmeškal na rozcestí, já doved‘ naslouchat vždy jiných štěstí. A nediv se, že pěst jsem také zatínal v své bezmoci, zřít v prachu srdce tvrdá, pokořit panstva padoušská a hrdá, ta, jež jsem každou ztrátou proklínal, když v koryta svá házeli mi dobrodiní jateční řezníci, jimž svět je chlévem sviní, svou zlodějskou když sklíčili mne rotou, srocení nízce proti duchu hmotou a když jsem denně cítil, chudoby mé krev jak marně teče z otevřených cév. 48