VÝROČNÍ TRH V MĚSTYSI POKUBÁŇSKÉM

Antonín Sova

VÝROČNÍ TRH V MĚSTYSI POKUBÁŇSKÉM Dle vypravování Jaroslava Heyduka, synovce básníka Adolfa Heyduka, zrozeného na Rusi.
Kol valů, na nichž buřan, – táhne vůně sladká. Smích zní a ržání koní, křik i prudká hádka ze stanů, pod vížkatým chrámem na bazaru, kde pyramida arbuzů plá v slunce žáru. Tu z palmového dřeva lžičky zříš a misky, tu barikády hrnců, u nichž vozík nízký. Ruch vzedmul se a vzrost’; tam Armén s „rachat lakum a rychlý Osětín, jak volnost vzal by ptákům, řve, kinžal nabízí a se zástupy běží; teď v arbách dvoukolých s buvolů klidnou spřeží kol jedou Nogajci a Kalmyk přejde štíhlý; za branou Kacapa hned licousy se mihly, – hned krátká dýmčička, z níž mračný kozák dýmá; – v to hrčí těleza, v níž spilý Kacap dřímá. Den shasíná; již slunce klesá za předhoří, jež v dáli Kavkaz huňatý a mocný tvoří, kde planou paprsky a hasnou v stepi kdesi. – Noc měsíčná své stíny nad silnicí věsí; – tam nestich’ ještě ruch: neb mezi vozů řady při tiché hudbě tančí lesginku svět mladý, a křepčí v kandiotu, v komarinském, – zpívá, – na osmahlé a hbité ruce Čerkesovy, jenž mladým vypráví, jak arkanem se loví. 109