PRVNÍ KONCERT

PRVNÍ KONCERT
Již vystoup’ v černém šatě bledý a slech’, jak hovor pod ním stichal, vzduch parfumy a horkem dýchal, sál světly hořel tmavohnědý. A dole před ním jako v pýří v hedvábí, krajkách, mušelinu, půl ve světle a zpola v stínu žen řad se v polokruhu šíří. Vlas tmavý, zlatý, vše to splývá; ty žhavé oči, rudé rety! Hle, černých fraků silhouety, hle, lornětů skla žádostivá! Vznes’ housle a již tóny spijí vzduch stišený svou hloubkou plnou, v klavíru akord měkkou vlnou vpad’ jásavě a s energií. Však mistr jeho, kdysi slavný se rozechvěn kams v chodby ztratil, jej pocit strachu náhle schvátil, vzpomínal na svůj debut dávný. 139 Chtěl uniknouti kritik hlasu, i potlesku i hanobení, i závisti, jež zub svůj cení a chce-li, do prachu rve krásu. A zas jej v sál to pudí, žene; jak třesou se ty ruce svadlé! – – Zda někdo při tom na zapadlé se jméno jeho rozpomene? 140