Letní myšlénka.

Antonín Sova

Letní myšlénka.
V žhavém letním slunci celý dlouhý obzor leží, kolik mil se kamsi táhne, v nekonečno, zdá se, běží. Keř jen, strom a štíty chalup nad vlnami klasů trčí v mdlém a parném vzduchu, jenž má dneska tolik jasu. Dál jdeš ze vsi luhem, vrby nehnuly se vanem, vyschlý potok v travách umdlel mlčenlivým, letním ránem. Zrnka písku plála jak zrak rozumný a živý a stvol květin každý v světlo rozevřel svůj kalich snivý. Jak by napínala země sluch a zrak tu v snění, zda již řinkne kosa v poli prvý signál podjesenní. 15