Rokle pod lesem.

Rokle pod lesem.
Na svahu za lesem, když západ nad ním hoří, les dlouhých bodláků se v mírném světle koupá, tu včely umlknou a do ticha se noří bříz tenkých skupiny, s nichž kory běl se loupá. Kobylek chřestivých co nad vyhřátou trávu před krokem vzletí tvým, co motýlů se zvedá přes hroty páchnoucích, skvrnatých bolehlavů a ovsů prořídlých, jichž barva tvrdě hnědá. Zde čím víc do hloubky svah mizí kamenitý a krtky rozrytý a sypký, náhlou změnou níž v hloubce kotliny kout země zdá se spitý hned vláhou pramenů a mlhou postříbřenou... A vskutku v trávný břeh se skrývá potok, valí se kamsi k severu... By mohly krávy píti, zde rovný trávník je a písčiny svah malý, kde stopy jejich zřít, jak měsíc do nich svítí. 81 A v dálku velikou jak laky žlutavými se pole blýskají, za luhem zrak je tuší, zde volná příroda se všemi kouzly svými a účelností svou ti více mluví k duši... Já mnoho prošel jsem po prašném žití svahu, až ztracen do hloubky jsem našel tvůrčí sílu. Mé srdce vypilo slz lidských trpkou vláhu a cosi velkého v něm roste, křičí: K dílu! 82