VYCHÁZKA

Antonín Sova

VYCHÁZKA
Na mechu ležím, čtu. Jak voní březoví! Teď z cesty v úvozu znít slyším podkovy a vrzat nápravy. Je jaro. Rachot kol po stráni zaniká, pak nehne se ni stvol. Skrz listí střemchy dech v slunečno proudí mdle, a stíny v údolí jsou vláhou prochladlé, tou vláhou hlinitou, již s vůní dýchá zem! Lesk slídy jiskřivý se z roklí láme sem. Jak churavému psu, jenž v městě zavřen byl, svůj řetěz přerazil, náhubek odhodil: tak věru volno mi. Jak psu, jenž káru táh’. Teď líže rány své skryt pušce v houštinách. 22