TAK SE UMÍRÁ.

Xaver Dvořák

TAK SE UMÍRÁ.
Prolévá mě bolest tvoje, máti má! ochuzena o své květy, bez výkřiku svíráš rety; v rudých listech stopa boje jak mě dojímá. Jako vlna, která lehla do proudu, v neznámo se život noří do prohlubně věčných moří, odkud jiskra jeho šlehla tobě do oudů. Do dálky se zrak tvůj v děse upírá, prchající život stihá, co se mdloba v těle zdvihá, až pak k srdci prodere se: tak se umírá! 24