KLID.

Xaver Dvořák

KLID.
Vlídný večer! Klid v něm zavlál křídla šírem rozepjav na svých zádech obraz luny jako motýl smrtihlav. Šerem hor je vrouben v dáli, všeho lehounce se dotýká; marně! Každý květ se před ním uzavřel a zamyká. A já! Pozdě v konci žití – slyším vlát ho křídlem – klid; nesepnu už ruce vroucně. Dál! jen pevně rakev uzavřít. 42