PÍSEŇ ÚZKOSTI
Antonín Sova
Básně v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2):
- SLOKY O PROVINĚNÍ DUŠÍ
- VĚZEŇ BOLESTI
- BEZMOCNOST
- BOLESTI ČASTO ZASMÁLY SE...
- ZRAZENÝ SNEM
- JEPICE KOLEM LAMP
- O SKLEPNÍKU A JEHO MILÉ
- MELANCHOLICKÁ VZPOMÍNKA
- FUERAMUS PERGAMA QUONDAM...
- POSMĚCH OČÍ
- MEDITACE PŘI VÍNĚ
- ZLÉ MASCE, DŘÍVE PŘÁTELSKY SE TVÁŘÍCÍ
- VRAK
- BALADA O ZTROSKOTANÉM TITANOVI
- TÍSEŇ
- V LÉTĚ PO VYDÁNÍ ZLOMENÉ DUŠE
- ŽENA NA PITEVNÍM STOLE
- TEĎ NELZE ŽÍT, BYCH NESTÍŽIL SI ŽITÍ
- TOU CESTOU ZLÝ JÍT MUSIL SKUTEK...
- PODZIMNÍ ELEGIE
- O POTMĚŠILÉ KRAJINĚ
- HOŘKÝ SONET
- K SMRTI SMUTNO
- SKICA KU „CARITAS“
- MLADÉMU VĚZNI NA BORECH V ROCE 1895
- HAVRAN
- JÁ DO MOŽNOSTÍ NOVÝCH...
- TRAGICKÉ SLOKY
- VÍRA SPIKLENCŮ
- MECENÁŠ
- KVĚT NESMRTELNOSTI
- EVROPA
- VARIACE PŘEDEŠLÉ MYŠLENKY
- STAŘÍ ZNÁMÍ
- MELANCHOLIE ŽIVOTA
- MODLITBA SATANOVA
- BOŽE VELKÝ...
- SLOKY
- DO SVĚTLÉHO LESA, JENŽ ZAPOMENUTÍM SE NAZÝVÁ...
- ČEKAL JSEM...
- HOSTINA ŽIVOTA
- MINULOST
- NAIVNÍ RELIEF HLADU
- HRŮZA ZAMLKLÉ BÍDY
- KOSMICKÝ POHŘEB
- PÍSEŇ NÁHLÉ BOLESTI
- ZHNUSENÍ
- DO SEBE VNOŘEN...
- KDYŽ VŠECKO ODKVETLO
- FRAGMENT
- ODCIZENÍ MILENCI
- UTRPENÍ TOUHY
- S KONCEM XIX. VĚKU
- PO PŘEČTENÍ ZPRÁVY FILANTROPICKÝCH DAM
- JEŠTĚ JSOU ORLI...
- ČERNÝ RYTÍŘ
- ZPÍVAL JSEM ZA RÁNA
- SLOKY
- SENTIMENTÁLNÍ CHVÍLE
- Z VELKOMĚSTSKÉHO OSAMĚNÍ
- PÍSEŇ NENÁVISTI
- PÍSEŇ RVÁČŮ PŘEMOŽENÝCH
- PÍSEŇ ZÁVISLOSTI
- PÍSEŇ TOUHY PO JINÝCH OBZORECH
- PÍSEŇ O LŽIVÉ MYŠLENCE
- PÍSEŇ ZNEPŘÁTELENÍ
- PÍSEŇ ÚZKOSTI
- PÍSEŇ „ZASE O JEDNOM DNI“
- POZDRAV BOUŘLIVÉ NOCI
- RESIGNACE
- *** Nemají prý rádi rozkvetlou, nádhernou sloku,
- GLOSA
- SLOKY
- ZAMYŠLENÍ
- UBITÁ MYŠLENKA
- DNOVÉ
- SLOKY
- REFUGIUM
- SLOKY
- KONEC SLAVNÉHO TAŽENÍ
- ŠLY TOUHY A NADĚJE
- SLOKY
- ČERNÁ PÍSEŇ
- KDYŽ RÁNU ČLOVĚK ČEKÁ
- ROZEDNĚNÍ DUŠE
- KOSMICKÁ POUŤ
- TUŠENÍ
- EMBLEM KNIHY
- ŘEKA
- PO BÍLÝCH NOCÍCH...
- DUŠE A LUZA
- MODERNÍ BETLÉM
- DVĚ NOCI
- BIZARNÍ SEN
- AGONIE
- ŽLUTÉ KVĚTY
- MEDITACE
- SMUTEK SATANŮV
- KONDOR
- UMĚNÍ SEVERU
- PASTORALE
- Vyšel jsem v přítmí. Válečný čas byl. A země
- THEODORU MOMMSENOVI