Cestou.

Antonín Sova

Cestou.
Když stíny dlouhé s listoví se třesou do vlhkých cest a vše spí v lázni parné, je sladko bloudit, kam tě nohy nesou pod modrým nebem, jež tak jednotvárné nad krajiny se rozprostírá ztichlé. A stromů skupiny a strání svahy a potoky se vystřídají rychle, i výspy černé, točící se dráhy. Neznámou projdeš vsí, kde angrešt voní. – Sem se zajícem střeleným jdou lovci, a z úvozu, kam sosny větve kloní, se v prachu vleče vlnivý řad ovcí. 13
Básně v knize Z mého kraje:
  1. Prolog.
  2. Klášterní zátiší.
  3. Květinový sen.
  4. U „Čtyř krejcarů“.
  5. Stesk honicích psů.
  6. Před lety ještě...
  7. Do Ameriky.
  8. U strže.
  9. Dětská vzpomínka.
  10. Opuštěné lomy.
  11. Cestou.
  12. V oddechu.
  13. Figurka.
  14. Korový domek v oboře.
  15. Zlatá kniha.
  16. Rybníky.
  17. Táborské kraje.
  18. To u nás jsme.
  19. Lilkový květ.
  20. Potoky.
  21. Při čtení Bret Harta.
  22. Pole.
  23. Žně.
  24. Návrat domů.
  25. Partie ze Stražiště.
  26. Podzim.
  27. Starý chirurg.
  28. Byl městys malý...
  29. V chalupě.
  30. Meditace.
  31. U „Josifa“.
  32. Pouť v zimě.
  33. Sedláci.
  34. Ježíšek.
  35. Zimní odpoledne.
  36. Při západu slunce v Želivě.
  37. Epilog ke knize črt.