V oddechu.

Antonín Sova

V oddechu.
Vesnická škola... Hodiny jsou čtyři, kdy vyhrnou se ze tříd s hlukem děti; tak jako hejnem ptáků vzduch se zvíří, pak ztichne vše... Ve slunci zlaté změti též starý učitel, spit vůní, jasem, uličkou plotů jde v chlad strání... Svítí tu křivý potok bělostříbrým pasem... Stupníků stoupy v rákosí a sítí vstříc úsečnou mu buší melodií. V tom tempu jaké v duši rostou zvuky! Jak ve vzduchu by hrály symfonii ty štíhlé prsty jeho levé ruky! 14