Pole.

Antonín Sova

Pole.
Již klasy žloutnou všude, dozrávají s tajemnou hudbou po bludišti pěšin, to předtuchou je žní v tom našem kraji, kdy slétají se ptáci do ořešin, žhnou kameny a jsou tak mělké vody, že písek na dně vidíš s lasturami, vzduch rozžhavený je, a jako body vsi vidíš v obzoru, hřbet vrchů známý... A pole jsou jak zlaté, plné stoly... Kdo pracoval, teď vezme v svatém klidu. Neb za daň krve, pot a za mozoly Bůh zaslíbil tu zemi svému lidu. – 24
Básně v knize Z mého kraje:
  1. Prolog.
  2. Klášterní zátiší.
  3. Květinový sen.
  4. U „Čtyř krejcarů“.
  5. Stesk honicích psů.
  6. Před lety ještě...
  7. Do Ameriky.
  8. U strže.
  9. Dětská vzpomínka.
  10. Opuštěné lomy.
  11. Cestou.
  12. V oddechu.
  13. Figurka.
  14. Korový domek v oboře.
  15. Zlatá kniha.
  16. Rybníky.
  17. Táborské kraje.
  18. To u nás jsme.
  19. Lilkový květ.
  20. Potoky.
  21. Při čtení Bret Harta.
  22. Pole.
  23. Žně.
  24. Návrat domů.
  25. Partie ze Stražiště.
  26. Podzim.
  27. Starý chirurg.
  28. Byl městys malý...
  29. V chalupě.
  30. Meditace.
  31. U „Josifa“.
  32. Pouť v zimě.
  33. Sedláci.
  34. Ježíšek.
  35. Zimní odpoledne.
  36. Při západu slunce v Želivě.
  37. Epilog ke knize črt.