SMÍRNÉ SLOKY

Antonín Sova

SMÍRNÉ SLOKY
My oba příkrá slova měli, a kdyby aspoň jeden z nás strh masku jízlivou, jež dělí, nám smírně byl by zjihnul hlas. To žluč se střetla zatvrzelá, kamínky, jež tě prohlodá, s mou chorobou, jež omrzelá v světnici jedné vysedá. Až v létě budem v trávě sedat, zřít obláčky plout nebesy, vůně se z hájů bude zvedat, – my v duchu odpustíme si. 35

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova