JARNÍ ROZHOVOR

JARNÍ ROZHOVOR
„To nebe se směje jak boží dítě. A slunce hřeje, pojď, uzdraví tě.“ „„Má ruka od pilné práce se nemůže hnouti. Však oko zří na zahrádce již kočičky v proutí. A na záhoncích narcisy voní, a v modrých zvoncích smích důvěrný zvoní.““ „Pojď, vyjdem již z jitra ulicí Chudou, kdo ví, zda tak zítra hřát louky budou.“ „„Ne, vyšla bych z rána a s tebou se smála, leč večer rozčarována bych zaplakala.““ 123 „Pojď v luka vít věnce, ať chvíli se pomilují, než se mi tvé bílé ruce upracují.“ „„Jak můžeš jásat, nakrmit máš-li své všecky, kdož nemohou na sad a hladem by zašli?““ 124