V NEBI U DĚTÍ.

Antonín Sova

V NEBI U DĚTÍ.
V to dětské nebe vstupuji vždy rád. Tam vše je svaté bez svatých i Boha. Tam všecko modře kvete, pošetilých stád tam nápadů se toulá křepká noha. Her trochu krutých, trochu bujných her křepčí a tančí stíny duše slunným pruhem a já jsem čist jak vy v ten podvečer, neb já jsem, děti, vaším rodným druhem. Vždyť dobrota mé země, předaná mi krví matky, z vašeho je světa, a její žal i moudrost vstřebaná v mém srdci nebem modrých květů zkvétá... 43