Z HLUBOKOSTI.

Antonín Sova

Z HLUBOKOSTI.
Já denně slyším v duši ozývat se zpěvy bratrských a slavných chórů. Vítězných, vážných, mužně vroucích sborů. To jak by před bitvou se církev sešla snad a z bolestí se povznášela svých, že ruce stiskají se vzpjaté v koloběhu, mlčení sladké na rtech, družnost, něhu zřít v odhodlání společném i v objetích. Ne po hodinách, po rocích tvůj splacen dluh. Leč po stoletích vražd a hrůz a ponížení, když z kostí exulantů prášku není, zas celým světem náhle promluvil tvůj Bůh, Bůh odplaty i smíru, poznáš jej, tvůj Bůh, tvůj českobratrský, tvůj dávný Bůh. 95