A JÁ JSEM CHTĚL SE SVOU VLASTÍ Z MRTVÝCH VSTÁT...

Antonín Sova

A JÁ JSEM CHTĚL SE SVOU VLASTÍ
Z MRTVÝCH VSTÁT...
Tvor z prachu vzpřímený pod modrou oblohou jsem pilný stál, mužný božích u nohou, nebýti seštván o prachu hrst. Krev pokoleními silnými chtěl jsem vydat, mohla mi rodnou zem bránit a hlídat, krev mohla být pýcha má a můj štít. A zatím ji hlíně dát musím pít, z níž hnětl mne boží prst? Bez vůle zanášen do neznáma padám. Naději v zítřky pokorně skládám, kořisti ne již, jen smíru si žádám. Již srdce nezrývám tou marnou mukou, proč hříčkou jsem stal se v běsnících rukou, než símě vydat a vzklíčit mám? Nevydat hlasu, jít, zaniknout, sám? Jdu, dívám se v dálku k svým, láskou doufající. Jdu, beránkem lehnu snad obětní na hranici, jak žil jsem, krotce svůj život musím dát. A já jsem chtěl se svou vlastí z mrtvých vstát... 104

Kniha Zpěvy domova (in Spisy Antonína Sovy, svazek 11) (1918)
Autor Antonín Sova