ŠELESTÍ LUPENÍ.

Antonín Sova

ŠELESTÍ LUPENÍ.
Šelestí lupení zažloutlou promenádou... Na život, umění, se záhy stíny kladou... Strom nevzpomíná dnes, co pták si zpíval včera. A nezví schnoucí vřes o vláze u jezera... Úsměvy zanikly, že o nás nezvěděly... My štěstí zakřikli, než ještě jsme ho zřeli... Cizí kol sebe jdem velikým, němým městem, se zamlklým úsměvem, se zakřiknutým gestem. 84 Pláču a moh‘ bych se smát,..smát,... však lhostejný se jevím... Krvácel bych tak rád, ale pro koho nevím... 85