XXVI. Hlas.

Xaver Dvořák

XXVI.
Hlas.

Hlas líbezný mě volal, v poušť života zněl; a já jsem neodolal, jat za ním jsem šel. Jak vůně vlál mi sladce kdes z tajemných niv, jak pel mi v srdce klad’ se, nad lilií div. Blesk čarovný šleh’ ve mě, můj roztříštil svor a vůli sklonil jemně, můj přemoha vzdor. JakobychJako bych slepec z dávna teď prohlédl v žas; ó chvíle nad vše slavná, tak vzešla’s mi v ráz! 50 Jako bych procit’ ze sna, jenž utýral mne, vše jas je, hudba plesná, ráj, v květech když žhne. Vše jako rosou zmyto a bělostí skví; let zašlých je mi líto, stín, v duši jenž tkví. Hlas líbezný mi volá v poušť života, slyš! plam srdce mého zdola zved’ za ním se výš. 51