JITŘNÍ CHÓR ZPÍVÁ...

Antonín Sova

JITŘNÍ CHÓR ZPÍVÁ...
Je často v nás ticho, jak dnění by váhalo všeho se tknouti... A často je mrtvo v snění. Spát nelze ni zadřímnouti... Však v ledových poutech spí, v mrazu vše kolem, jsou vzdáleny světy... Mráz na výších horského srázu jen ledové kreslí květy... A přece... Jak v horském chrámu tvé jednou přec zaplanou svíce... Hned ožijí v jejich plamu i svatí a orodovnice... Jsi kostelík, zapadlý v sněhy, v němž o jitřní dětský chór zpívá, a kadidla vůně, dech čistoty, něhy v modlitbu jedinou splývá... 53