MODLITBA

Antonín Sova

MODLITBA
Věčnost spí pod vrcholy, na nichž ovoce zraje, živeno sluncem a lunou, dešti mlhavými, vítr je sráží s kraje, tiše je zahrabávaje, žloutnou listy a nikdo neví a neví a neví přijdou-li mrazivá rána s tragediemi svými, jež tak rdousí, tak jistě cítí s neživými, sborem již zpívajíce pohřební, pozdní zpěvy. Ale přece to zbylé bude jen ovoce vzácné v nedotknutelné síle, vzdorující a milostí v závětří kdesi zbylé: proto se modlím vroucně, nechť milost božského zrání plody mé zbývající v duši mé hýčká a chrání. Zrání, mou šlechtící krev až k vrcholu mého rodu, opanovavší vášně vznešeným podzimním chladem, zvolna sestupující, podávající mi z hořkých zkušeností plodů nápoj sladký a k životu posilující, všecky zažité rozkoše vykoupené kdys žalem, ve vráskách kolem víček i v čele, ještě mladém, najdiž v mé duši svůj domov a buď mým soudcem a králem! Přibliž mé dílo věčnu, příznivé srdci a duchu, abych, prostředník hodný velké tvojí moci, 102 k slávě a velkosti lidské nebyl menším své touhy, která mne vede a buduje, tesá věk celý dlouhý silami zrozenými z tajemných sil a vzruchů nesčetných dnů a nesčetných, nekonečných nocí. Žhavý kov z dílny ducha pohruž v svou tajemnou hloubi, a jak meč z ocele zkutý, ztužený koupelí vody, stane se zbraní sečnou, se silou zítřků se snoubí, dědictvím předán a opět děděn silnými rody obranou jejich je stálou, neomylnou a věčnou, proměň mou práci v zbraň duší v jejím vrcholném rostu, plameny zažehující, křísící mrtvé k žití, poklady zmnožující, tisíc naklaď jí mostů, křižovatek a drah, jež v nezměrné dálky se řítí za ilusemi a láskami většího, krásnějšího a slavnějšího bytí. [103] OBSAH
[105] Básníkova cesta5 Rozhraní7 Sloky10 Kouzelný ostrov11 Žádoucí13 Zrání15 Navečerní procházka po práci18 Přivítání Města21 Kročeje24 Výboje25 Vladař sobě28 Odvislost od dárce31 Můj let...33 Výběry34 Posvěcení lásek37 Ranní zpěv Lásky39 Taneční40 Večery snoubenců42 Lovci krásy44 A někdy hlasům žití nasloucháme...46 Prvnímu pelu47 Noc48 Jitřní chór zpívá...49 Mládí50 Ranní zpěv o nejstarších vzpomínkách54 Šum krve56 Noc bouře58 Smír60 Zaslíbená země62 Hlas štěstí63 Slunce64 [107] Dobyvatelům73 Sklizně růží a hroznů75 Po stopách božství76 Zpěv navečerní o myšlence78 Legenda80 Z moudrosti ranních hodin82 Srdce84 Noc ve žních86 Den očisty87 Zpěv země88 Ruka90 Hledání pokladu91 O životě a smrti93 Meditace sváteční94 Blažené úsměvy mrtvých95 Žnec, hospodář kosmu97 Modlitba102
[108] DÍLO ANTONÍNA SOVY SVAZEK VI. ŽNĚ Básně z roku 1912-13
Třetí definitivní vydání Vydal Dr. Ot. Štorch-Marien Praha II., Purkyňova ul. č. 6 v úpravě V. H. Brunnera na podzim roku 1927 jako 69. svazek edice AVENTINUM v 1500 výtiscích, z nichž tento má číslo
Vytiskl Frant. Obzina ve Vyškově
E: pk; 2004 [109]