XII.) Co chce můj Bůh, y to já chcy,

Václav Stach

XII.)
Co chce můj Bůh, y to já chcy,
Co chce můj Bůh, y to já chcy,
On všecko dobře činí; BlázenBlázen, kdo jese z jeho mocy S nevěrou vyjmout miní! Pod tim zprávcem, a ochrancem Těžkostí se nebojím; Jeho zpráva mne zastává, S ní se vždycky spokojím.
Co chce můj Bůh, to chcy stále, Pro nic nechcy reptati; Mámli mnoho, neb na málemále, Budu mu děkovati; Vezmeli zas skrze zlý čas, Ržeknu: líbý se mu tak, Jeho jméno bůď chváleno, Chceli, může zase dát. Co chceš Bože, ať se stane, Jen ať vždycky má žádost K tobě jest směřena, Pane; Ať mne nezachvátí zlost; Vždy mé srdce ať jest čisté, Abych se ti zalíbyl; A svědomím spokojeným V tvé milosti živu byl. 23 Pomahej mně spravedlnost Konat, a zastávati; A slýbenou držet věrnost, Každého milovati; Být nábožným, a počestným, Jak na křesťana sluší; Pakli klesnu, ať hned vstanu, A nepoškvrním duši. Vedle tvé raddy chcy živ býti, Tvůj zákon zachovávat, Nenech proti pravdě chybyt, Do pověr nedej padat; Světlo mému dej rozumu, A napravůj srdce ; Zlé žádosti chcy přemocti, Bych hoden byl lásky tvé. Chcešli, abych dlouho živ byl, Nebudu sy stěžovat; Chcešli, abych nemocný byl, Budu sobě libovat; Nedej, bych mou vlastní vinou Těžkost na se uvalil, Abych pozdě v smutné bídě Mou zpozdilost neželil. Chcešli, abych život skonal, Staň se, Pane, vůle tvá; Proč bych dele tu být zádalžádal, Kde není zustalost má? Já do nebe pujdu k tobě, Od Krysta vykoupený; 24 Dáš mně za cnost věčnou radost, Budu blahoslavený. Jako: Kdož ochrany.