Podnět k radosti.

Václav Stach

Podnět k radosti.
Proč sy dělat mám trampoty, Když mi zdraví květe? Proč jen vážit břímě psoty, Kteráž srdce hněte? Radost všude pokynuje V zemském putování, Sama věncem korunuje Také při skonání. Mámliž jako blázen hekat Při moudrém vědomí? A sám na sebe se vstekat? – Mámť dobré svědomí! Všecko zuve mne k radosti, Co stvořil náš Pán Bůh; Nepoddám se truchlivosti! Ji nechce zdravý duch. 34 Slunce ještě jasně svítí A znik polím dává, Ještě voní krásné kvítí, Strom v stínu schovává. Ještě potok libě zvučí Po louce zbarvené; Tichý vítr ještě fučí Skrz loubí schlazené. Ještě šťáva hroznů zlatých Srdce občerstvuje; Ještě přátel srdcem spiatých Hubička šťastňuje. Ještě sady hlučně znějí Od slavíka zpěvu, Ještě písně těšit smějí Bez Božího hněvu. O! krásná jest ta Boží zem A hodna radosti! – Tě užíji, dokud zde jsemjsem, Bez vší mrzutosti! 35