Tré lílijí.

Tré lílijí.
V apeninských kolibáchkolibách, Tam mnich bloudí v pochybách, Kdež má najíť přízně Pro velké své trýzně? Chodí sem a chodí tam, Svět mu změněn v mam a klam, Blankyt se mu kalí, Tmou se mu den halí. „Ach můj Bože rozmilý, Tmy hruď moji okryly. UdělUděl, ať již zbudu Toho zlého trudu.“ A tu jakby omámen Sedá sobě na kámen; Leč se opět zmoha Prosí znova Boha. An tak mysl pozdvíhá, Záře se mu namíhá, Jak když prosvit blesku Svitne v tmavou stezku. „Půjdu já v tu zahradu K Egídovi o radu, On jest přítel Páně, On dá lék mé ráně.“ I jde k němu ve chvatu Maje mysl projatu; A již u vrat stojí, Volať se však bojí. 60 Egíd kvíti pořádá, Myšlénky v nich pokládá, Ducha jeho zraky Zří v nich Boží znaky. Kdy tvá bělost, lílije, V srdcích se nám rozvije? A kdy Boží láska, Tvoje, růže, hláska? Tak si smutně povídá, A se maně ohlídá; A tu mnicha spatře Volá: Vítej bratře. Vítej mi v té závěti! Však proč tě zřím truchleti? Co tvou zbožnou duši Takým trudem kruší? „Zbaven jsa všech Božích rad Přicházím sem ve tvůj sad, Duchovní mne nouze Zbádá prouz a prouze. Hrudi mojí nelibá Zmocnila se pochyba, Zda máť nebes krále Pannou byla stále.“ Smutně dí a povzlyká, Žalost jeho velika; K zemi sklopě oči Studem nazpět kročí. Egíd nad tím rozbolem Vzhárá svatým plápolem, V strast se jeho topí, Pak hůl jeho chopí. 61 A hůl vtekna do země Praví jemu v dojemě: Dřív než porodilaporodila, Pannou čistou byla. Kde hůl byla vteknuta, Lílije tam klenutá V bělostkvělém jase Mocně rozvila se. Vtýká hůl v zem na novo A dí opět proslovo: Při porodu Christa Byla panna čistá. Kde hůl byla vteknuta, Lílije tam klenutá V bělostkvělém jase Rozvila se zase. Vtýká v zem hůl po třetí A dí v novém roznětí: Po porodu Slova Čistotu vždy chová. Kde hůl byla vteknutavteknuta, Lílije tam klenutá V bělostkvoucím jase Opět rozvila se. Mnich zře kvítků rozvitírozvití, Plyne v svatém rozčití, A hned s tváří jasnou Pěje píseň hlasnou: Ó nechť všecka nebesa Semnou se již rozplesá, Že tě mohu, Máti, Věčnou pannou zváti. 62 O ty panno přesvatá, Jak jest hruď má projata! O ty svrchovanou Po věky jsi pannou. Mine již mněmě všechen trud, An jest vyšel z mysli blud, Již buď věkostálá Pánu vzdána chvála.