Zvony.

Xaver Dvořák

Zvony.
Tmy vlny se rozlily v obzory; cítím jich spád, pláč dalekých stajených zvonů! ach, přes větve stromů jak napjaté struny slyš vlát ty tesklivé záchvěvy violonů. Juž padají přes hráze sbořené snů mých a tuch, přes duše mé svatyně stržené spony, kde v bývalých obětnic v popeli dávno už stuch’ dým kadidla citů mých čistý, vonný. Kde planul v ní, Ježíši, zjev tvůj z krve a paprsků tkán tam stíny se pochmurné tisknou a honí; a cítím jen o hrany vyschlých mých ran, jak kanoucí krev tvoje naráží v tmách a zvoní! 36