90. Kterak nemá oko pláče roniť,

František Sušil

90.
Kterak nemá oko pláče roniť,
Kterak nemá oko pláče roniť,
Kterak nemám hořem kameněť Vida lid ten v Uhrách hubeneťhubeněť A mu slyše umíráčkem zvoniť?
Ó dej Pane srdce svoje skloniť! Nedej této růži zdřevěnět, Lípě této nedej zkřemeněť, Nedej skále té se rozdroponiť. An se za ně usedavě modlím, Čáky hrad vrah bourá činem podlým; An chci k nim, vrah zatýká mi bránu. Tak mi v ňádrách prohlubuje ránu, Hruď má stává uhelnou se slatí, Kdež květ čáky nemůž prokvétati. 94