112. Nedávej se ovládati citu!

František Sušil

112.
Nedávej se ovládati citu! Nedávej se ovládati citu!
 Byťbys myslel, že jest seslán s nebe, Aby tuto oblažoval tebe A byl cnosti tvojí na záštitu. Kdo se citů podrobuje vzchytu, Tomu játra tisíc kání střebe, Zlý kůň jistě v tuň ho pozahřebe, Odkad nelze nikdá ku blankytu. Nebývej však bezcitnou tvá duše, Jenž vždy chová srdce svoje v suše, A se mívá k božským krásám hluše. Znej vést uzdu, když kůň černý kluše. Znej se s prosbou, znej se s moudrou hrozbou, Tak svět projdeš s požehnanou vozbou. 116
Básně v knize Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1):
  1. 1. Jaký titul! Zpěvy to a Hněvy!
  2. 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše,
  3. 3. Kam jen stavím na své pouti nohu,
  4. 4. Ach ten Řím! ten hruď mi v hloubi hlodá!
  5. 5. Jak ten národ bohat, velik, mocen,
  6. 6. Šakhja-Muni – to ten rek jest statný,
  7. 7. Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně,
  8. 8. Málo jest vás, milí světci Boží,
  9. 9. Pořád snášej příkrou zlobu sudby,
  10. 10. Velké muže – kdež pak vy je máte?
  11. 11. Jsili kněz ty? aj ten národ hřeší,
  12. 12. Věda nyní – starodávný Títán,
  13. 13. Jsme my předce při všech vědách bědci;
  14. 14. Připadává druhdy smutná chvíle,
  15. 15. Což jest osud? Náhoda to slepá,
  16. 16. Přes života toho bouřné moře
  17. 17. Proč chceš pořád na svůj život rydať,
  18. 18. Vlasti naše! Čím ty hodláš slynouť
  19. 19. Málo předce má vlast naše synů,
  20. 20. V tobě vidím obraz pravé Češky,
  21. 21. Ostaňte již s hudbou svojí planou,
  22. 22. Básník – král to přeblažené říše,
  23. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen;
  24. 24. Žíří vrchol na posvátném Nebu;
  25. 25. Dávno jsme již, mládí mého druhu,
  26. 26. Mužně dej se na to svaté pole,
  27. 27. Lidstvo tuto na dvém různých lodí
  28. 28. Pravá zbožnost – páseň přepodivná,
  29. 29. Božský úkol vychování dítek;
  30. 30. Právem se lid od přírody učí,
  31. 31. Ze svízelů druhdy u pohanů
  32. 32. Znáš ten národ? V tichém bydlel luhu,
  33. 33. Tíží hruď mou povinění mnohá;
  34. 34. Ober sobě druhdy závěť tichou
  35. 35. Zabloudilo lidstvo na pustinu,
  36. 36. Šlechtic jest, kdož mužně lidem slouží,
  37. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza
  38. 38. Blahá dobo, vánoční ty čase!
  39. 39. Když tak chodím o písně svou vlastí,
  40. 40. Římský jazyk – vtělená to žula,
  41. 41. Stoiky zde hlasně slaví trouba,
  42. 42. Víš, co výrok věčné pravdy praví?
  43. 43. Spadlo na nás ubohé jen pole,
  44. 44. Byly časy, když jsem duši topil
  45. 45. Sebral jsem vám velekrásné písně,
  46. 46. Jeseň přišla, ba již přišla zima,
  47. 47. Všickni, synu úmyslové tvoji
  48. 48. Což jest divna prostraň hvězdolemá!
  49. 49. Byl muž velký, leč byl roven sopce,
  50. 50. Což mi platno, že mám sester toli?
  51. 51. Bohověda jak v té klesla době!
  52. 52. Neslyšte ho! Zatkněte si uši,
  53. 53. Jak to všechno vědci oni vědí,
  54. 54. Měla církev z prva hned tré vrahů.
  55. 55. Christus jenom člověčenstvu stačí,
  56. 56. Není ducha, vládne pouhá hmota,
  57. 57. Byl to Seraf ve člověcké pleti!
  58. 58. Proudy dva jdou sadem živobytu
  59. 59. Kdož tvůj přítel pro poslední dobu?
  60. 60. Dumky ruské – večerní to záře,
  61. 61. Od lidské se vzdálil od veleby,
  62. 62. Kdo zde žije, neustále píše
  63. 63. Jsme my tuto všeci jenom sluzi,
  64. 64. Jaká má býť kněžská politika?
  65. 65. Žely vedu, že tak mého ducha
  66. 66. Což nám dělať, od zlých vlasti zmeků
  67. 67. Boha sobě tuto lidé tvoří,
  68. 68. Což to byla krušna ta má cesta,
  69. 69. Zdráva budiž, chloubo svého lidu,
  70. 70. Pravá svornost – božská ušlechtilost,
  71. 71. Víš, že Krása na Olympě bývá?
  72. 72. Každým dnem moc nad přírodou roste,
  73. 73. Vlasti má, kdež jest tvá sláva skvělá?
  74. 74. O ty drahá, o ty velesvatá
  75. 75. Znáš tu dvojeť, jenž když máť tě zrodí,
  76. 76. Poledne jest, slunko parně žíří,
  77. 77. Ucházej se o korunu vědy,
  78. 78. Kdož jsi básník, vstupuj často v kraje,
  79. 79. Srdce lidské – jaký stroj to malý!
  80. 80. Život lidský – plavba šírým mořem
  81. 81. Věstci polští – zanícená kráska,
  82. 82. Jste vy mučni! Ale vaše víra,
  83. 83. Vášně vaše, jenž vám hrudí manou,
  84. 84. Nejmenujte kraj svůj svatou Rusí!
  85. 85. Stihla Brno tíseň zkázoplodá,
  86. 86. Znám tři sestry, jedna druhé předčí
  87. 87. Spalas dlouho slovenská ty země!
  88. 88. Zanechejte osobitých choutek,
  89. 89. Svatá mátě slovenského lidu,
  90. 90. Kterak nemá oko pláče roniť,
  91. 91. Historie, stul již jednou ústa,
  92. 92. Vypůjčím již hrotovitých hromů
  93. 93. Právě mysl královská to jesti,
  94. 94. Z cizých krajin přibyla k nám kněžna;
  95. 95. Zdrávas kněžno, do té naší země,
  96. 96. Když já kněžno, zpomenu si na Tě,
  97. 97. Toť náš národ! Vrah mu na vaz stoupá!
  98. 98. Kaj se vrahu! Přijde náhle doba,
  99. 99. V naší vlasti jak ta naše Haná
  100. 100. Slávo vlasti! Otče Tómo Štítný!
  101. 101. Což to slyšeť od západu z hrobky,
  102. 102. Ach že nemám v boji proti vrahu
  103. 103. Hádali se druhdy o otázku,
  104. 104. O již věnce na rakev mu noste!
  105. 105. Hlásá svět co slovo sebou jasné,
  106. 106. Blaze bývá na přírody lůně,
  107. 107. Jak se zrodí člověk k pouti světem,
  108. 108. Klidná luno! Svítíš všady stejně
  109. 109. Blaha tvého osnovy již řednou,
  110. 110. Právem’s hrda Polsko na své věstce,
  111. 111. Kuchať umíš, neumíš však péci,
  112. 112. Nedávej se ovládati citu!
  113. 113. Pozorněli’s patřil na pavouka,
  114. 114. Jaký palác tuto vybudován?
  115. 115. Ajhle jak se vrah ten na tě vzteká,
  116. 116. Totě vrah ten, divoch z pustých lesů!
  117. 117. Odkuď přišel, jenž se na vás zpouzí,
  118. 118. Slyšíš-li ty úkořivé zvuky,
  119. 119. Bán Jelačić I. 1848 na pochodu.
  120. 120. Manifest 20. sept. 1865.
  121. 121. Zdaž pak sobě ošemetný světe,
  122. 122. Proč žít máme spolu na zlém štíru?
  123. 123. Člověk vášně jako modly chová,
  124. 124. Ach což byla ona služba podlá,
  125. 125. To mé hoře hluboké jak moře!
  126. 126. Nepřidávej ke spolku se tomu,
  127. 127. Kam to jedou oni rychlí plavci?
  128. 128. Aj ten Sinaj! Jaká příkrá hora!
  129. 129. Září v barvách přepodivná krása,
  130. 130. Znášli hlas ten přezázračné moci?
  131. 131. Nechášli se národe můj opiť
  132. 132. Kam se děla starodávná sláva,
  133. 133. Dvě se krásky projevují mládci,
  134. 134. Jaká vede přírodu tu toucha!
  135. 135. Luno, stará panno, vždy jsi mlada
  136. 136. Znášli orla? Znášli jeho mravy?
  137. 137. Mládče milý, jenž se dáváš v službu
  138. 138. Básníku, měj v úctě žezlo vlády,
  139. 139. Kdo chce básniť, povahu měj krále,
  140. 140. Jak má smutkem nemračiť se čelo?
  141. 141. Mášli klíče z Hesperidek sadu?
  142. 142. Na svaté jen lásce stojí víra,
  143. 143. Cítím opět, citím rájskou bláhu,
  144. 144. Nechtěj býti na potýčkách s Bohem,
  145. 145. Bože dobrý, toli zlých se ruhů
  146. 146. Proč, ó moře, vládne tebou luna?
  147. 147. Víš, kde kraj jest nejkrásnější světa?
  148. 148. Jaká kouzla v sobě hudba chová!
  149. 149. Jak jsi šťasten! Toli drahých řádů
  150. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě,
  151. 151. Nebuď nikdá duše tvoje hlucha
  152. 152. Velkým vládneš majetností lánem,
  153. 153. Sličná vdova umdlá davem péčí
  154. 154. Již si jednáš pancíř pro hruď svoji,
  155. 155. Všeslovanem zovou tebe, Čechu,
  156. 156. Bratři čeští, to jest radost moje,
  157. 157. Což jest draha báje starožitná,
  158. 158. Víšli ty, co starožitná báje
  159. 159. O můj trude, želuhodný blude!
  160. 160. Odkaď šepty milostné ty vanou?
  161. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne,
  162. 162. Každodenně strojí mně Pán svatbu,
  163. 163. Sešli všickni národa se světci
  164. 164. Hvězdy lejí blahosnivé šero,
  165. 165. Pojdiž matko! Dcera tvá se vdává,
  166. 166. Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,
  167. 167. Znášli skrytý přetajemný tepot
  168. 168. Již se opět zamračilo nebe,
  169. 169. Muže znám – to anjel prostý vrásky,
  170. 170. Viz ten obraz; Značí milostníka.
  171. 171. Svatý Jan – to videc věčných světů,
  172. 172. Jak jsou sladky slovanské ty písně,
  173. 173. Přijdou-li kdys národní ty zvuky
  174. 174. Což jsou mily erotické básně!
  175. 175. K uvítání JJ. Veličenstev v květnu 1854.
  176. 176. Když zlí vrazi přibili jsou Christa
  177. 177. Bohat člověk. Všecko zove svoje,
  178. 178. Toť to moře, to cíl mojich tužeb!
  179. 179. Chcešli poznať pravzor bohatýrů,
  180. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo,
  181. 181. Oceane, kdož ti roven v hloubi?
  182. 182. Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha!
  183. 183. Druhdy nebe přemilostně shlédlo