Chvála starého věku.

Bohuslav Tablic

Chvála starého věku.
Přeblažené byli starodávné časy, Básnířův je slaví jednostejné hlasy, Hladolet v nich seděl na spanilém trůnu, Světa osudy v svém choval božském lůnu, Vraždné střely ještě okovány byly V železých, ty lidstva ještě nesmrtily, ——— * Pohřební hody Slovákům, kde v obyčeji jsou, kar slují. 22 Prudký, škodný příval nedělával zmolin, Přioděných žitem nepotloukly dolin Kroupy, zhoubné mrazy réví nekazyli, Plodné housenky se ještě neplazyly,neplazyly Po zelených stromích; prudká chumelice Lidí nezmařila zboží, hovad píce. Dobré nebe bylo na každý den jasné, Déšť jen v nocy kropil udolíčko krásné; Jaro bylo věčné, rozmanité květy,květy Míle přikrývali všecky loučné světy, Kruté války země lítě nehubily, Lidí drahé krve ostré necedili Meče; bolestných ran žadnýžádný neznal v světě, Žádný neskonával v krásném věku květě, Přemilého zdraví všickni požívali, Lidé marné pýchy zhouby nepoznali, V nápoji a v jídlech vyhledaná stkvostnost Neplodila mdloby, všecky vedla sprostnost, Nestory se stali bydlitelé země, Šťastné bylo každé tvorů světa plémě.