Přestávání na svém losulosu.časnéhoČasného štěstí pramen. Dobrotivé Nebe ke každému stavu,stavuMíru dobrých věcý,věcý moudře připojilo;Sladkých radostí všem štědře nadělilo,Jedněch ozdobilo korunami hlavu;Jiné představilo vojsku velikému,Jiným dalo mocy lékem nemocnémuSpomáhati; jiným lidstvo vyučovatPoručilo, jiným Právům přisluhovat;Jedněm dalo moudrost, jiným světské zboží,Jiným jiné věcy, – dar jest všecko boží.Že pak každý na tom volně přestávaje,Což mu dobré Nebe moudře vyměřilo,K štěstí zemskému mu přejně nadělilo,Jiných stavů štěstí nectně nežádaje,Špatnou v čilém srdcy ještě nezkaženýZávistí, můž býti v světě přeblažený;Byť byl chudičký jen oráč nízké země,Chaterné byť bylo rodu jeho plémě,Tento starý příběh zřejmě představuje,K štěstí co nám třebatřeba, jasně ukazuje.28V Ržímě, Vlaské země starožitném městě,V slavné vlasti tisýc nejslavnějších reků,Náhodou se sešli postavení v cestě,cestěOráč, voják, kupec, Doktor, Advokát, mních,Kterého pak se to přihodilo věku,Stará Kronyka nám světle nepovídá,Ržíká jen, že vešli do hospody. Tu smíchZ peřesté sy začnou dělat společnostiVšickni, jenž tu byli: ale to se vídá,Že se scházývají lidé putujíceRozmanitých stavů, nerovní jsouc dosti.Hnedky vrtký šeňkýř s velkou uctivostíPřijav jich, – což všickni znamenitě vědí,Na plný však měšec pilným okem hledí –Dokázal svým hostům zvláštní šetrnosti,Ržka jím: milí Páni, nechť se položejí,položejíBytem v této jizbě. – Co pak poručejí?Oni s počestností k stolu posedali:Byvše unaveni chtěli zpočinouti,Tělo schladit, hrdlo z prachu přepláknouti,Čtyři holby vína nalít sobě dali.Při cklenicy věcy rozličné se dějí,Jedni vtipné žerty strojíce se smějí:29Jiní přišlých hostů z zdálí pozorují;Cyzozemcův mravů pilně považují.Jiní rozmanité řeči k smíchu sejí.Naší vzácní hosté, když se podnapili,Výmluvnosti sobě z dčbána navážili,Jedni druhých začnou vtipně vysmívati,vysmívatiStav, a saty ramisatyrami sebe verovati,Voják z chudého se smál oráče stavu:Advokát a Doktor,Doktor mnícha svatou hlavu,hlavuVysmívali; kupce všickni nejživěji,Ržečí ranili svou nejcytedlněji.Pořádkem tu každý stavu svého chvály,chvályVyhledanou řečí mistrně vypravovatZačal, stav svůj chlubně k nebi vyvyšovat.RečnovalRžečnoval když jeden, rtové jiných stáli.Pilný oráč začal, na kraji že sedělStolu, Latinák mu pěkné bylo jméno,Ale posmíškem jen nectně přilepeno,Do školy že chodiv, latině též věděl.„Vcelém světě, řekl, já sem nejšťastnější,V lůně nátury mám utěšené sydlo,V sprosté, ale tiché chaloupečce bydlo.NenarodllNenarodil se mne člověk blaženější,Sladký slavičí hlas z sna mne ráno budí,Do libého spánku on mne ukolíbá.Čtvero milých dítek tvář mou hladí, líbá,Škřivankův pak štěbet přidává mi chuti,chuti30K přenesnadným pracým, strast mne nekormoutí,Zlodějův když hrůza bohatého trudí,Po přetěžké prácy suchý chléb mi chutnáLép, než řemeslně přistrojená jídlaPánům, v jejichž ňadrách černá péče doutná,Milá radost plyne z srdce mého vřídla;Já všem stavům dávám vezdejšího chleba,Měšťanům y kupcům, vojákům ho třeba.Bydlitelé městby bez oráče zašliBídně, hrdinaby hladem omdlel brzybrzy,Kdyby chleba neměl zavřen v pevné tvrzy,Na mořiby kupcy smutný hrob sy našli,Jakouby pak cenu panská sláva měla?Cožby prospělo všem sklady zlata míti,Bez chleba pak hladem v hrdém domě mříti?mříti?“Voják, vykrutiv sy dlouhé černé fúzy,Sotva Latinák že přestal řečnovati,Začal nadevšecky stav svůj schvalovati,Vyprosyv sy tejně pomoc svaté Múzy.„Stav můj,můj nadevšecky, řek, jest blaženější,Vojákem býť věc jest v světě nejslavnější,31Slavný Král jest Pán můj, ten mi rozkazuje,Zprachu potupy mne k slávě povyšuje.Neplatím já daní, svoboden jsem cele,celeOd myt, od třidcátků, chodím všudy směle.Ochotně mi sedlák všecko musý dáti,Syvkovi co mému, osobě mé třeba,Jemu sena, ovsa, mně pak massa, chleba.On mi ve dne, v nocy k službě musý státi,Nalévat mi denně vína červeného,Já sy sladce pospím,pospím na posteli jeho.Já vždy v kamarádů milé společnostiVesel živ jsem, když se oráč v prachu trudí.K hrdinským mne činům,činům přesylně čest pudí,Houffům nepřátelův s radostí vstříc táhnu,K ostrému když meči sylnou rukou sáhnu,Biji, raním, sekám s vážnou zmužilostí,V tom svých zakušuji sladkost povinností.Po vítězství slavném vlast mi plete vděčně,vděčněUtěšený věnec, nevadnoucý věčně.Zmužilého vojska z ust všech chvály znějí:Básnířové o nás krásné zpěvy pějí.Bídně zbitý všecko nepřítel mi dává.Vítěz čehož nechce, jemu zanechává,32Ourodné se jeho rolí nám jen sejí,Krásné louky jeho,jeho nám se v létě smějí,Přemoženému já směle rozkazuji,Daně vzkládám, zlata, stříbra dosahuji.Můj kůnkůň, můj meč, můj štít, můj helm, můj šat, můj krok,krokNad jiné mne všecky stavy zvelebuje,Bleskem slávy můj věk jasně osloňuje,Když sem zverboval se, blahoslavím ten rok.rok.“Ržekl. Mezytím sy hbitý jazyk brousyl,brousylAdvokát, jenž vína byl již pookousyl,Pro čest stavu svého začal allegovat,Prokuratorovo štěstí vychvalovat,Stav se, řekl, žádný právně přirovnati,přirovnatiMému nemůž. Já syc práva zpytovatiMusým, než dle práva za stav nejšťastnější,Držím zákoníctví za chval nejhodnější,Když se práva dají, jak nos z vosku tahat,K výkladu se musý zákona tam sahat.U mne v zmotaných přích Mocnář rady hledá,Ublížiti zákon,zákon žebrákovi nedá.Ochráncy co svému, čest mi všickni činí,Sotva jeden odšel, hledají mne jiní,33Smysl zákona v přích snažně zpytovati,Svatou spravedlnost před lstí zastávati,Kruté nepřátele spokojiti míle,Nespravedlnosti klásti meze, cýlePotlačených bránit, ochránit jich jmění,Suďtež samisami, věc zdaž velmi vážná není?Já to činím – já jsem štěstí krajinskéhoKamen uhelný, sloup, podpora ctná jeho.Za svou věrnou službu,službu od všech pryncypálů,pryncypálůZlata dosahuji, slávy ode Králů,Uměle kdo právům v soudu přisluhuje,Zlatý most sy k štěstí šťastně postavuje.Ržekl. Strojný kupec nyní niti řečí,řečíAdvokátovi vzal, mluvil s pilnou péčí,„Vaším chlubným řečem, prý, se velmi divím,Ješto známo má být všechněm tvorům živým,Že jen kupecký stav smrtedlné blaží,Bohatství sy kupec z všech stran světa sváží,Od končiny jedné k druhé země co má,To vše kupec drží, má to všecko doma,Slané herynky jí, sladké kafe pije,Na rozynkách, fícých přes celý rok žije,Kupcy panské tělo kmentem ozdobují,Perlami krk Paní sličně okrašlují,34Na dalekých cestách rozmanitou radost,radostNalezajíc krmí každou srdce žádost.Cyzý moudrosti se zdarně vyučují,Mnohé zkušenosti z cest svých dosahují.Navracujíce se dům svůj vesselostíPlní; přinašejíc peněz do hojnosti.Jako pilná včela z tisýc bylin květaTáhne sladké strdí, tak já z krajin světa,světaTo, co země jejich nejlepšího rodí,Dovážím, to semnou do mé vlasti chodí.chodí.“Zatím milý Doktor pozdvih svého hlasu,Jenž již dlouho slyšel tuto chlubnou chasu,Co jest, řekl, v světě dražšího než zdraví!Na nemocném loži král jest nešťastnější,Nežli, jináč zdravízdravý, žebrák nejbídnější.(Onen starý Mudrec Syrach již to praví)praví.)Za drahýby život Mnohý celý svět dal,Kdyby prodloužit ho o jedinký rok znal.Já ten drahý poklad lidem zachovávám,Stonajícým v bůlech kunštem spomáhávám.Zlatou dlouhověkost lékař způsobuje,Nemocy když vraždné od vás zapuzuje.Nejpřednější stavy hledají mne všudy,Bolestná když nemoc zemdlela jich oudy.K zlatému mne trůnu Král sám často kyne,Když se v tuhých bůlech, jak červ bídně vine,35PřekrátkyPřekrátký věk zemský v milé společnosti,společnostiSlavných lidí trávím, živ jsa v lahodnosti.Odměny tak velké za tak snadnou prácyNedává kunšt žádný, co mně na mé štacý;Za pár krátkých řádků psaných v okamženíDucet dukatů mám, zdaž to mnoho není?A což větší radost smrtedlným plodí,Než když mateři syn mým se kunštem rodí?Aneb když sy člověk ve vodách hrob našel,Za strašné již brány smrti téměř zašel?Aneb nebeským když ohněm omráčen jest?Já ho ze sna budím, suďte, jaká to čest!Jaká božská radost, dítkám navrátitiOtce, hrozýcý smrt nemoc zapuditi,Aneb otcům, matkám dítky zachovati?Tak když lékařský stav přestal schvalovatischvalovati,Do šlepějí jeho vkročil v upřimnostiDobrý mních, řka: nemůž větší blaženosti,blaženostiV světě žádném stavu, než v mém mnížském býti,Se žádnýmbych s Vámi nechtěl frejmačiti,Od hřmotu jsa vzdálen velikého světa,V milé samotě mi živobytí léta,létaPlynou –, svodná rozkoš neklade mé ctnosti,ctnostiZrádné léči nikdý při mé nábožnosti.36V tiché komourečce kochání své maje,majeS Bohem, nezávidím rozkošníkům ráje.Velkého když Boha v přirození krásném,krásnémZnamenám a vidím, v zrcadle jak jasném:Před jeho se slávou,slávou modle se mu kořím,Radostí v svém srdcy živou plésám, hořím.Bez stříbra y zlata, bez pokladů marných,marnýchPěkný přečekal sem květ již let svých zdarných.Vzdálen od závisti srdce zžírajícý,Od černé též péče, lidstvo stírajícý,Sloužím Nebi věrně na modlitbách vroucých,U oltáře, doma, při zdravých y mroucých.Jemu k libé vůni živobytí létaObětovav vděčně, z marného již světaVyhostím se brzy, půjdu s veselostíPřes udolí smrti k Bohu do věčnosti.To řek, a aj! kočí u vrat na znamení,znameníBičem hrozně tleskl, by šli v okamžení.Tu vzav každý hůl svousvou, sednouc na vůz dáleŠli a do Loretta přišli nenadále.37