Probuzení k radosti.

Bohuslav Tablic

Probuzení k radosti. podléPodlé Šubarta.
Vzhůru! bratří, veselte se, Radost kyne na vás, K rozkoši vás volá milé, Poďte! aj! již víno bílé Stkví se v flašce pro nás. Na prudkých čas křídlách letí, žertemžertem, veselostí,veselostí Bídu nám jižjiž, starost leče, Z cklenicy jen plné teče,teče Pramen zmužilosti. Brzo nevyhnutedlně nás Tmavá obklíčí noc, Potom nebude kvést růže, Dívka nezlíbí sy muže, Vína oslabne moc. Odtrhnětež tedy růži, Dokud kvete míle, 107 Dokud víno teče, píte, V upřímé vždy lásce žíte, Smrt nám klade cýle. Drazý přátelé! vždy stůjmež V bratrském spojení, Kdo ctí věrnost, upřímý jestjest, Mého přítele měj vždy čestčest, Přijmiž políbení. Svazek náš nic zrušit nemá, Ni čas, ni co zlého, Y když budem v zemi hníti, On se nemá porušiti, Věčnost cýl jest jeho. Ošemetná z srdcý naších,naších Zapuzena buď lest, Nevěrně kdo s blížním míní, Ten sy posměch, hanbu činí, Věrnost buď naše čest. Nuže! oviňte již květy Kalich! nalejtež doň! Připíme sy! buďme živi! Buďmež v lásce trvanliví, Radosti! k nám se skloň. 108