NÁVRAT. Tak hleděla jsi k západuzápadu, jak chtěla bys si sluncezas k zemi znova zavolat a neodvážilas se...Teď ještě chvíli naslouchat jak večer v stromech kvílí,zda zcela jistě mrtvo vše, pro co jsme kdysi žilia pak se vrátit do villy, kde lampu rozžehnemea s lampou všechny vzpomínky, ty úsměvné a sněnéa zase všechno zhasíme a v smutku navečerase zase sebe nedotknem’ jak předvčírem, jak včera.Po celou noc pak, nadarmo, svých očí ptát se budem,kdy naše rety zakřičí o citu vyhynulémvyhynulém,kdy vzkřiknou slovo znaveni, znaveni vším i lžílží,znaveni láskou, znaveni snem, znaveni, choři, mdlí.39