ŽALM VII.

Xaver Dvořák

ŽALM VII.
Ó chtěl bych umřít ve Tvém odpuštění, Tvým protknut úsměvem jak oštěpem, v tom duše mojí sladkém rozzáření! Tak zůstat věčně ve objetí Tvém a přižehnutý k srdci otcovskému, žít přestat sobě, splynout navždy v něm! Dát proniknout se všechen láskou jemu a jako nikdy v žití zahořet tu stejným žárem v Svatých diademu! Tou žízní věčně aby hořel ret, Tvé Lásce dát se cele bez výhrady, v Tvých polibcích se roztouženě chvět! 65 Být šťasten nemožností Tvojí zrady a hodem rozkoší Tvých věčně jist pod liliovým žezlem Tvojí vlády! Sen o štěstí dál nekonečně příst a v alleluja archandělů mísit hlas slzami v hloub prochvělý a čist! Tak šílit plesem nikdy rozkoší syt, jak Horebu keř neshořet a plát, jak fenix láskou vždy se znova křísit! Ó Bože Lásky! smíš to odpírat?! 66