II.

Xaver Dvořák

II.
Ty’s přístav můj, tam loď svou ženu, má vesla zlomena juž plovou kdes, mé bílé plachty strhal vichru běs, je řídí láska vášnivá v Tvém jménu. Ó nad Tebe já neznám sladší cenu, jít se vším v zápas pro Tebe, ó ples! a v hříchu závrati, kdy jat jsem kles’, být jménem Tvým i zatracenu! Mé všecky touhy jako k slunci pnou se, v Tvé záři jenom rozvinou se, mé rozkoše ty trysknou z Tebe jen. Ó ze všeho Ty’s nejsladší můj sen, a v Tobě duhu míru svého klenu, Ty’s přístav můj, tam loď svou ženu. 70