XVI.

Xaver Dvořák

XVI.
Ó Růže, vzkvetlá z krvavého keře, ty vzrostla’s nejsladšího ze srdce, když Láskou řeřavělo nejvíce, a puklo dřív, než skláno od žoldnéře. Ó hlubiny, zkad sladkost Tvá se béře, že člověku se věčně chce a chce Tě hroužit vroucně v duši hluboce, ó Růže, vzkvetlá z krvavého keře! Tak jat jsem touhou, mru a neumírám, ó muka! a přec muk těch neodpírám, v nich jásám, šílím jeden ples! Ó jaký kříž bych neunes’, Tvou sladkost tajemnou a božskou měře, ó Růže, vzkvetlá z krvavého keře! 84