CHRÁM V NITRU.

Otakar Theer

CHRÁM V NITRU.
Já mním, že stavím chrám, chrám z mramoru a sloni, do výše letící stem věží, růžic, fial, tak skvělý, samý jas, jak od slunce by přijal vše zlato, které tryská z podkov jeho koní. Tam před oltářem, na němž myrrha nebes voní, své touhy rozevřít chci sličný kancionál, pět žití slastný bol, pět chválu dni, byť skonal v červánku, z něhož krev se moje vlastní roní. Když nejpevněji zdá se všechno postaveno, Pták-Chandra zakrouží tu náhle, neb, ó Ženo, lstný motýl polibku mi tvého slétne na ret, a padá věž i loď, sloup za sloupem se kácí, tříšť smutná rozvalin, co roků bylo prací. Je z mramoru můj chrám či pouhý domek z karet? 30