Smrtedlnost
z Katona.
Ztuž mysl, nic se neboj, nelekej, nestraš smrti žádné;
Z níž nejinéholi máš co čekat, věru konce neřestí.
Proč o život se bojíš? běh musý cýle dojíti.
Zdaž udržíš bázní? drže brž jejjej, v ztrátu ti přijde.
Kdož dal ubezpečení životem, mezy pastmi chodícým?
V zysk tedy každý den sobě měj následujícý;
Nech smrti bázně, radímť, poněvadž vzniknouti nemožné:
Když se bojíš, co minouti nemůž, tím více se trápíš.
Když všechněm dává se život nám právě nejistý.
Zlých z smrti nic se lidí neradůj, když náhle připadne:
Sám šťastnýšťastný, k smrti kdo jsa hotov, jakkolivěk umírá.
100
Sám životem dlouhým se nekoj, smrti vzdálené neklaď.
Kamkoli sám kráčíš, jako stín, všudy jak v boku kráčí,
Býti podezřele živ nechtěj! nebo věc to mizerná
Býti co pod pastí, na tě když kdož pakkoli číhá.
Nápoje tak a potud, jak potřeba káže, užívej:
Za zbytkem jde nemoc, y smrt sama z zbytku pocházý.
Snad se divíš, prostým že sem vypsal toto veršem?
Tak to pojít párem veršíčků kázala krátkost.