Pastýřské rozmlouvání, v němž Dámon a Halton o závod zpívají.

Pastýřské rozmlouvání, v němž Dámon a Halton o závod zpívají.
Dnes se z háje zeleného Potok hlučný vyvalil, Pára šla na horu z něho, Jakby se u vnitř pálil. Neb jak přišel na kamení, Že mu neustoupilo, Vydával hojné hlučení, Až v poli slyšet bylo. Sotva jsem se obveselil Při tom libém šustění, Přišed Dámon, se posadil Podlé mne v zastínění, [5] Za nimž jiní pastýřové V malé chvíli přispěli, Svých ovec pilní strážcové, By svou kratochvíl měli. Dámon, Halton, oba mladí O závod zapískali, Všickni je slyšeli rádi, Jenž tu přítomní stáli. Co tu ptactva vůkol bylo, Přestalo hned zpívati, Jakoby hlasu pozbylo, Chtějíc je poslouchati. Dám. Když se od prudké horkosti Pryč zyma zapudila, A zas jarní zelenosti Z mušení ustoupila, Pole se kvítím odívá, Louky, doly, zahrady, Všecko k životu okřívá, Pasou se ovec řady. 6 Hal. Když se ptactvo do povětří Do vůle prolétalo, Ješto předtím leckdes ve kři Spokojené sedalo, Zas se dolů na zem spouští, A na stromečky sázý, Své libé hlasy rozpouští, Až se vůkol rozcházý. Dám. Pokud to pernaté stádo Svůj zpěv krásný provodí, Y to mé vlnaté rádo Do pole k pastvě chodí, Kdo zkusyl, ten dá za pravdu, Že y ty hloupé ovce Mívají hudbu za vnadu, By se napásly více. Hal. Již mne v pravdě omrzely Města, krásní domové, Ač jsou v své pěknosti stkvělí Jako mnozý hradové; Vaše bydlo ó pastýři, Již jsem sobě vyvolil, 7 Bych s vámi ovec hlídaři, Sobě slušně povolil. Dám. Když se bílé ovce pasou, Pod dubem odpočívám, Hraje na housle s svou chasou, Kratochvíle požívám. Slunce jasné chuť přidává, S svou září les maluje, S zlatými koňmi povstává, S námi rádo obcuje. Hal. Když se slunce dolů chýlí, A do propasti vpadá, Y já domu hned v tu chvíli Pobízým svého stáda. Tu žádost jenom přidávám, Ach překrásné slunýčko! Nyni ti noc dobrou dávám, Vrať se zase raníčko! Dám. Když se tvrdé skály potí, Jakoby plakat chtěly, Střílíc z svých žil v čas podletí,podletí Vody, co křišťál stkvělý; 8 Mé ovce žížníc horkostí, Mají své občerstvení, A poskakujíc radostí, Činí mně potěšení. Hal. Když se slunce nakloňuje, A za hory zacházý, Den jasný v noc proměňuje, A tmy na svět přicházý: Lidé spolu y hovada Mají odpočinutí, Všeliký hřmot se ukládá, Sotva slyšet pohnutí. Dám. Když se již k odpočinutí Večír slunce oddává, Měsýc, hvězdy k vstání nutí, A s ními blesk vydává, By tim světlem tvého pána, Totiž slunce, zastaly, A za něho až do rána Zemi osvěcovaly; Hal. Když slunce z odpočinutí Zase ráno povstává, 9 Všecko se k jeho pohnutí K nové prácy oddává. Ovce se z ovčinců hrnou, Jdou na pastvu s radostí, Trávy urosené drhnou Za chládku do sytosti. Dám. Když tak slunce z rána hraje, A své papršlky střílí, Jdu za ovcemi pískaje, Mám v tom svou kratochvíli, A říkám: milé slunýčko, Dnes od nás nepospíchej, Pozdrž svých koní maličko, Naše zpěvy přeslýchej. Hal. Aj nuže moje housličky, Náležitě zpravené, Zazněte libé písničky, Jsouc k tomu natažené: Chvalte tu jasnost slunečnouslunečnou, Ty jeho zlaté střely, A prokažte hudbu vděčnou, Sama to vlídnost velí. 10 Hal. Y ty má loutno líbezná Dej se k tomu navesti, A pokudž chceš slout vítězná, Hleď to dobře dovesti. Chval pána přirozenosti, Neb jest hoden vší chvály, Ať zní cti a slávy dosti, Jenž jest pán neskonalý. Tak ti dva mladí pastýři Spolu toto zpívali, Ve hudbě zběhlí rytíři Chvály vypravovali, Až je slunce nakloněné Domu jít přinutilo, A ovce již nasycené Zavříti poručilo. Nuž vy druzý pastuškové, Jenž jste tu přitom byli; Této pře ušní svědkové, Obou přátelé milí, 11 Bobek, olivy lámejte, A věnce z nich přistrojte, Oboum na hlavy dávejte, A tak je ctí opojte!