Našemu studentstvu.
Studentstvo naše, ratolesti mladá,
ty naše víro, naše naděje,
hle na prsa nám těžká bouře padá,
a všude kanou zloby krůpěje,
i láska k vlasti, žár nadšení zmírá,
a lhostejnosť se v srdce naše vtírá:
ty napraviž to, naše sílo mladá!
Ty naprav to, co doba zavinila,
a pokrop vlažný národ novým křtem,
křtem nadšení, by vlasť se posilnila
a celý národ jarým životem
zas činně jevil ducha svého sílu,
by hotovil se k vlastenskému dílu
a napravil, co hádka zavinila.
Tak učiň –; vždyť jsi hojně dokázalo,
co může pro vlasť svaté nadšení:
kdykoli mračno nepřátel se hnalo
k nám v otčinu, tys v blahém zachvění
svůj mladý život pro ni nasadilo,
a za ni moře krve tvé se lilo – – –
tak nadšení jsi vždycky dokázalo.
45
To nadšení tě vedlo k světla zdroji,
když mistr Jan ti stavěl pravdy chrám,
to nadšení tě roznítilo k boji,
když lítý Švéda sevřel Prahu nám,
to nadšení tě vedlo do žaláře,
když vlasti zbledla vykoupení záře
v dnech Svatodušních, nových útrap zdroji – –
Jen jednou kvete krásné jaro žití,
jen jedna doba mladým nadějím,
v ní ducha šlechti v plném žilobití
a mysl posvěť velkým ideím,
v svém srdci pěstuj lásku k vlasti činnou,
měj této lásce duši pohostinnou –
tak vzdělávej se – prcháť jaro žití!
Od tebe národ mnoho očekává:
své osvěžení, svoji obranu,
svou dávnou slávu, stará svoje práva,
svůj život nový, uměn ochranu,
své muže nové, novou svoji dobu –
ó neživ tedy lhostejnosti mdlobu,
když od tebe vlasť všecko očekává!
Ó připravuj se nadšeně a stále
k budoucí práci v službě národa,
vždy k světlu výš a k vědě směřuj dále,
by hojná byla tvoje úroda:
46
jen připrav se, ať tvoji snové smělí
se z ideálů v rázné činy vtělí;
neb tvá je budoucnosť a bude stále!
Studentstvo naše, národ patří na tě,
vlasť v tebe doufá, posilu jí dej
a dostůj úloze své vrchovatě,
vždy dobro vlasti na pozoru měj – –
Naděje vlasti, srdce tvá ať spějí
v nadšení svatém pro svobodu její –
pak celý národ bude hrdým na tě! –
1877.
47