Našim kněžím.

Našim kněžím.
Vy při oltářích posvěcení k dílu, by pravá láska požehnala nám, jen posilňujte mravní naši sílu a stavte s námi činné lásky chrám, ó buďte u nás míru blahověsty a připravujte jemu přímé cesty; vždyť posláni jste k velikému dílu! Vy posláni jste ku pomoci lidu, být jemu rádcem, světlem, záštitou, jej učit, těšit, mírnit jeho bídu a zjevovat mu pravdu neskrytou: vy máte vzorem lidu svému býti, jej milovati, jeho spáse žíti; vždyť posláni jste ku pomoci lidu! Vždyť z lidu jste, v něm kolébky své mátemáte, jste jeho krev a pýcha jediná, v něm duše drahé láskou objímáte, v něm otec, matka, chata rodinná: ó z lidu jsouce, žijte lidu svému a lásku hlaste, blaho dejte jemu; vždyť z něho jste a jemu žíti máte! 48 Zde vaše vlasť a ne tam za Alpami, zde bratři vaši – velká rodina, zde doma jste a ne tam za horami, zde vaší práci bije hodina, ba těžké práci, pomáhejte při ní, mír sejte v lidu, konec sváru nyní: vždyť zde jste doma, ne tam za Alpami! Vy naši jste! – Z vás Kosmové jen byli, z vás Arnoštové, velký mistr Jan, z vás učencové národ oslavili a postavili vědě pevný stan: Vy nad to nám jste Komenského dali a celý národ znovu vychovali; vždyť naši jste a našimi jste byli! Vy naši jste; vždyť dílo probuzení je vaše, jako víry andělé vy hlásali jste víru ve vzkříšení a kalich síly vlasti zemdlelé jste podávali, by se zotavila, Bůh požehnal vám, vlasť se posilnila, a národ slavil svoje probuzení! Vy naši jste – a pohanou je pouhou, že k Římu, k Římu pnete zraky jen, že Vatikán je pravou vaší touhou, že ku Tibeře zalétá váš sen, 49 že vlasť vám ničím, Řím jen zemí svatou a zvláštní účel snahou vrchovatou – – Tak není tomu, křivdou je to pouhou! Vy naši jste! – Ó svorně s námi pojďte, nám rádci buďte – dobře raďte nám, nás ku světlu a k pravdy stánkům voďte a jako svátosť hajte lásky chrám: ó buďte nyní v zemi zchuravělé svornosti, míru, lásky hlasatelé! S modlitbou za vlasť svorně s námi pojďte!! 1877.
50