X. Tré kvítků mých.

Josef Hubert Tichý

X. Tré kvítků mých.
Kdybych si kvítko měl voliti trojí, Nejprv bych lilije si volil květ; Ten jest i býval mi libostí svojí Dražší než Vesně kdy májový svět; Ten kvítek drahý jest po zemi celé, On drahý všude jest pro srdce mé; Nejdražší však jest mi na lidském čele, Kde čtu v něm nevinnost dívenky své. Druhý, co volil bych kvíteček sobě, Jest růže stolistá ve kráse své; Ten kvítek v májové když vidím době, Těšívá duši mou i srdce mé; Tím kvítkem ruměnec mé děvy drahé Když vidí prorostlý můj někdy hled, Tu teprv vkouzlí se v mé city blahé Ze dnů mé mladosti rájový svět. Třetí, co volil bych kvíteček sobě, Jest něžná pomněnka z májových dnů; Ta věrnost děvy mé uvádí v zdobě Na pamět myšlénkám překrásných snů; Ta nese mysl mou v daleké kraje – Tam až, kde děva má v pokoji dlí; Ta tvoří v duši mé přešťastné ráje, V nichž moje krásenka o mě jen sní. 19 To tedy bylo by to kvítko trojí, Které bych volil si k radosti své, Pro to bych válčit chtěl s Milkovou zbrojí, Bez nich bych srdce vzdal jí umdlené; Neb hled můj v tvářnosti dívenky mojí Četl a poznal jest, že celý svět Pro čilé srdce mé nad tento trojí Nemá v svém oboru krásnější květ. 20