XXII. Hory mé vlasti.

Josef Hubert Tichý

XXII. Hory mé vlasti.
Ty vlasti mé – ty tisíceré hory, Co sem tam niv a luhův nad ráji, Až oblohy se s modrem líbají, – Jak krásné jsou! jak vnadné jejich bory! Těch borů zpěv když kroky mé k nim zve, A oko mé je vidí před sebou, Tu patří vždy s jakousi velebou Na hory ty a jejich vrchole. A růžený když z jara slunce svit Ozáří je v jich pestrém zelenu, Tu se mi zdá, jako by v Edenu Bůh nastavil si z kvítí pyramid. Ať sever ctí si svoje Valhally, Jih Tempe, západ Eldorado své, Já chválím zas hor Českých vrchole – Ty ústa má již stokrát zlíbaly. 35