XXIII. Odchod můj z Prahy.

Josef Hubert Tichý

XXIII. Odchod můj z Prahy.
Dnes se s tebou loučím, Praho drahá, Mého mládí milá vůdkyně! Zřídlo rozkoší i mého blaha – I mé vlasti krásná svatyně! Kdykoliv jen hled můj s srdcem dolů S Petřína se k tobě dívaly, O tu věř mi, o závod že spolu Vznešenou tvou krásu líbaly! Měj se dobře! vroucně líbám tebe S úctou, jaká patří svatyni, Jakou žádá od dítěte nebe, Když má líbat ruku vůdkyni. Věže tvé – ty věže známé světu – Co tě, slavné město! krášlejí, Ať se blaha tvého ve rozkvětu K tvé jen cti a slávě třpytějí. 36 Jazyk tvůj – ten jazyk Čechům svatý – Ten ať veleducha smělý let Povznese až na ten stupeň zlatý, Kde ho ctívá vzdělanější svět. Měj se dobře a pokračuj dále! Pokrok patří městům k okrase: Miluj Boha, řeč svou, svého krále, A mzdu za to spatříš po čase! 37