XL. Karličkova.

Josef Hubert Tichý

XL. Karličkova.
Ta stolistá růžinka Bývala mi milá, Když mi děva čilá Dávala ji z okýnka Aneb mezi vrátky, Kde jsem se s ní scházíval Večer u zahrádky. Ach! jak často děvinka Má mě rozesmála, Když se plachá bála, Aby křikem tatínka Psík nezbudil svojím, Vědouc, nejsa pod oknem, Že u vrátek stojím. Když štěkával z vyhlídky Krokem sveden klamně Psíček někdy na mě, Šeptávala z besídky Večer při měsíčku: „To jde sem můj Karlíček, Neštěkej, můj psíčku!psíčku!“ 62 Když jsme spolu postáli U okna neb vrátek; Každý skoro svátek, Jak jen růže nastaly, Dala mi z růžiček V jednu vkusně svázaných Několik kytiček. Ach! to byly růžinky Barvy čisté, jasné, K podivu až krásné! A od jaké děvinky! – Proto z všeho kvítí Budu růžinky mít rád, Dokuď budu žíti. 63