SMUTNÝ VEČER

Karel Toman

SMUTNÝ VEČER
Světla žhnou, rety žhnou a v tanci vločků sněhových jde noc do duší vlnou tajemnou. Náš zámek z křišťálu tam v horách teskní zavát. Na míle vrhá mdlý reflex opálu. Má Hildo naivní, já stavěl marně. Štíhlé arkýře nadarmo v čistém vzduchu sní o ryzí síle žen a mužů budoucích. Tys selhala. Tys bála se čtyř věrných stěn. A ty ses děsila být diskretní a indiskretní... ty! Minulost v tebe nesila, budoucnost nemá žní. Mně teskno je nad tebou, nad sebou, nad naší stavbou smuteční. 17