RÁJ

Karel Toman

RÁJ
Ve spirále jsme kroužili kol stromu zapovězeného. Ty plody voněly v plamenech slunce a my měli hlad. Ve zracích ženy plálo pokušení a ruce se jí třásly touhou. – Ty moudrý hade, tebe miluji. Pověz nám více o zlém bohu. Proč o hladu nás nechá bloudit? Proč vůni nejprudčí dal plodům, když nám je zakázal? Rci svému bohu, jak ho nenávidím! I my jsme bohové? Dík, filosofe. Má snědá Evo! Tělo sametové! 23